Na první pohled běžná oprava rozbité keramiky či porcelánu. Ten druhý však odhaluje umění, které zdánlivě poškozené předměty proměňuje v krásná a cenná umělecká díla.
Kincugi můžeme volně přeložit jako „zlatý spoj“ či „náprava zlatem“. Jedná se o tradiční japonské umění opravy rozbité keramiky. Původně pomocí mízy získané z lakového stromu a práškového zlata či stříbra. Už tisíce let před naším letopočtem se ve východní Asii intenzivně využívala míza získávaná z lakového stromu (škumpa lakodárná), známá jako urushi, pro lakýrnictví i jako přirozené lepidlo. Tento lak skvěle funguje v japonském vlhkém prostředí, jelikož tvrdne absorbováním vlhkosti z okolního vzduchu. Kromě toho je velmi odolný a přilnavý.
Samotná technika Kincugi spočívá v nanášení urushi v několika vrstvách, které se posléze popráší zlatými nebo stříbrnými pigmenty, a následně se vyleští. Metoda původně pochází z 15. století, kdy nabírala na popularitě japonská čajová kultura s jejími rituály. Čajové soupravy byly velmi cenné a když se některá rozbila, lidé ji nechali opravit a zdobit právě lakem urushi a zlatem. Podle legendy šógun Jošimasa Ašikaga nechal poškozenou vzácnou čajovou misku opravit v Číně, ale byl zklamán použitými kovovými svorkami. Proto se obrátil na japonské řemeslníky, kteří v souladu s estetikou wabi-sabi vytvořili metodu Kincugi. Ta poškození nezakrývá, ale naopak je vyzdvihuje jako přednost.
Filozofie wabi-sabi představuje schopnost nalézt krásu v pomíjivosti, starobě, či nedokonalosti. Rozbitá čajová miska není o nic méně cenná než neposkvrněná. Mezi charakteristické rysy této filozofie patří asymetrie, drsnost, jednoduchost, strohost, skromnost, intimita a uznání přírodních objektů i přírodních sil. Prasklina na keramice se neskrývá, ale zdůrazňuje a vyzdvihuje. Je to připomínka, že všichni máme své trhliny, které nás činí jedinečnými a krásnými, a že právě životní zkušenosti nás formují a obohacují.
V dnešní době se Kincugi využívá nejen při spravování keramiky, ale také v designu, interiéru, nábytkářství a mnoha jiných odvětvích. Technika nabízí tři základní styly:
· Hibi (česky prasklina): Tento styl spočívá v lepení střepů pomocí zlatého prášku a laku s minimálními mezerami mezi nimi.
· Kake no kintsugi rei (česky metoda kusů): Pokud je část keramického fragmentu nepoužitelná nebo chybějící, nahrazuje se celá novou částí vyrobenou ze zlata nebo zlata a laku.
· Yobitsugi (česky spojení různých částí): Chybějící část je nahrazena tvarově podobným kusem z jiné nádoby, čímž vzniká originální dílo v podobě patchworku.
Pro provádění Kincugi jsou potřebné následující materiály a nástroje: lak, vazební médium (například rýže nebo mouka), nůž, jemný štětec a práškový kov, obvykle zlato.
Tradiční postup začíná lepením keramických kousků pomocí laku, který slouží i jako tmel k vyplnění mezer a děr, kde chybí keramické střepy. Tato fáze opravy je nejtěžší, protože po zaschnutí nelze lak odstranit a všechny kousky musí být přesně umístěny na svá místa současně.
Po zaschnutí lak vytvrdne, což může trvat i několik týdnů. Následně se povrch opravené nádoby zbrousí, aby byl hladký a rovnoměrný. Nakonec se provede přetření lakovaného švu zlatem. Občas se používá i stříbro, ale zlato je preferovanější volbou, protože neoxiduje a je nezávadné ve styku s potravinami.
